Plachetnice

Karel Plíhal

1:PD#mo obloze vítr žene stBmovky bílých plachetnD#mic,
pF#otopí se bC#ezejmenné, nF#ezbude z nich vB7ůbec nic,
jsHou to rodné sC#estry písní, ktF#eré kdysi zB7azněly,
pD#molechtaly, pG#mohladily, D#ma pak někam zmBizelD#my. Bm 
2:Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop,
veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob,
snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý,
proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.
3:Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí,
pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí,
a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky
vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:32:34.42+00:00
Výsledky hledání: